vfxdvfdc

† 25. 06. 2010 | kód autora: rUT
  Ashdown Forest Na jihovýchodě Anglie se rozkládá území o rozloze 2500 hektarů a je největší volně přístupnou přírodní rezervací. Toto území se jmenuje Ashdown Forest a je dominantou hrabství Sussex. Les sloužil už za dob Normanů jako revír k velice oblíbeným lovům. Za krále Edwarda I. ve 13. – 14. století byl les oplocen a ke vstupu sloužili kamenné brány, které jsou dodnes zachovány. Oplocení mělo jeden jediný význam, král si nepřál, aby mu zvěř z lesa utíkala. Plot byl z větší části dřevěný, ale na nějakých místech byla i vysoká kamenná zídka. Dnes není stopy jak po plotech tak i po kamenných zídkách. Pro děti historie není moc zajímavá, ale co je bude určitě zajímat, že světoznámý medvídek Pů žil v Ashdown Forest(viz přiložený rámeček).   Fauna a flóra  

Ashdown Forest

† 25. 06. 2010 | kód autora: rUT
  ASHDOWN FOREST Na jihovýchodě Anglie se rozkládá území o rozloze 2500 hektarů a je největší volně přístupnou přírodní rezervací. Toto území se jmenuje Ashdown Forest a je dominantou hrabství Sussex. Les sloužil už za dob Normanů jako revír k velice oblíbeným lovům. Za krále Edwarda I. ve 13. – 14. století byl les oplocen a ke vstupu sloužili kamenné brány, které jsou dodnes zachovány. Oplocení mělo jeden jediný význam, král si nepřál, aby mu zvěř z lesa utíkala. Plot byl z větší části dřevěný, ale na nějakých místech byla i vysoká kamenná zídka. Dnes není stopy jak po plotech tak i po kamenných zídkách. Pro děti historie není moc zajímavá, ale co je bude určitě zajímat, že světoznámý medvídek Pů žil v Ashdown Forest(viz přiložený rámeček). Fauna a flóra Nejpočetnějšími zástupci fauny jsou ptáci. Žije zde na sto druhů ptáků, kteří mají Ashdown Forest jako domov během letních či zimních měsíců. Mezi letní residenty patří skřivan, stehlík, strnad obecný nebo kukačka. V zimě zde můžete spatřit sýkoru babku, jestřába či káně. Pták, kterého zde už bohužel nepotkáte je budíček lesní. Poslední zástupce zemřel před pár lety. Nejtypičtějším anglickým zvířetem je ovce, kterých zde můžete potkat nespočet. Všechny mají svého majitele, ale žijí si svobodným životem. Hlavně si musíte dávat pozor na silnicích, které vedou skrz Ashdown Forest, protože jste v divočině a ovce spící uprostřed cesty není ničím neobvyklým. Ale na toto nebezpečí vás upozorní dopravní značky. Jinak při vycházkách můžete potkat koně, ale nejsou to bohužel či bohudík divocí. Divoké koně by jste museli hledat na západním pobřeží v hrabství Cromwall. Ale pokud máte vlastního koně, není problém si zažádat o povolení jízdy na vytyčených trasách v Ashdown Forest. O víkendu tam potkáte více jezdců na koních než pěších turistů. Při toulkách lesem můžete potkat lišky, divoká prasata a v mnohých jezírkách různé vodní živočichy. Na jaře se lesu přezdívá The Yellow Ocean (žlutý oceán) díky tisícům do žluta rozkvetlých klečů. Je to doopravdy úžasný pohled. V jezírkách kvetou orobince a cesty jsou lemovány levandulemi. Více než 1620 hektarů tvoří vřesoviště, takže se doporučuje chodit jen po vyznačených stezkách, jinak by jste se mohli lehce stát součástí ekosystému. Vřesoviště v Ashdown Forest tvoří pouze 3% ze všech ve Velké Británii. Lidé Co vás nejen v Asdown Forest, ale i v celé Anglii překvapí je komunikativnost. Pokaždé, když se s někým potkáte na turistické stezce či v lese, tak navzájem se pozdravit je samozřejmost. Co je dalším překvapením v Ashdown Forest, že většina místních, kteří chodí na vycházky, jsou už dávno v důchodovém věku. Moc mladých lidí tam nepotkáte. Všechna parkoviště jsou zadarmo tak jako vstup do lesa. V lese se samozřejmě nesmí kempovat, rozdělávat oheň a dělat nepořádek tak jako v jiných rezervacích. Jediné, co je povoleno, tak jsou pikniky, které mají původ v Anglii. Při procházce lesem neuvidíte ani jeden odhozený papírek, což je velice hezké. Tady z toho by si mohli mnozí vzít příklad. O les se starají stovky dobrovolníků, kteří les udržují v čistotě. Dobrovolníci jsou převážně nadšenci, jejichž jedinou odměnou je bandaska s čajem a dobrý pocit z dobře odvedené práce. Llama Park V Ashdown Forest můžete navštívit Llama Park, který byl založen roku 1987. Zakladatelkou je Linda Johnson, která park otevřela pro veřejnost roku 1996. V parku žije přes sto lam a alpak, se kterými si můžete vyjít na procházku. Během exkurze se dozvíte všechny důležité informace o životě těchto zvířat. Llama Park se skládá ze tří budov, které jsou veřejnosti přístupné. První budova je muzeum lam a alpak, druhá budova slouží jako workshop, kde si zájemci můžou vyzkoušet výrobu kozího sýru a třetí budova slouží k prodeji dárkových předmětů. Majitelka si v roce 1997 nechala postavit farmu v typickém architektonickém stylu, který se nazývá Sussex style. Je to nový, ekologický a moderní dům, který z venku vypadá jako kdyby byl postaven před sto lety. Forest Row Vesnice Forest Row byla založena ve 13.století a sloužila jako středisko lovců a přátel královské rodiny. Z vesnice se podnikali výjezdy za lovem, za typicky anglickou zábavou. Forest Row si stále drží ráz historické vesnice a nenajdete tam žádné nové či moderní domy. Většina domů je natřena na bílo s typicky hnědými trámy ve zdivu. Došková střecha zde není žádnou raritou. Můžete zde navštívit typické anglické hospůdky, které jdou vevnitř cítit zatuchlinou a věk vnitřního vybavení se většinou počítá na stovky let. K pití si můžete dát Ale, pivo bez bublinek a bez pěny. Na výběr máte nespočet ovocných příchutí. Pro milovníky golfu je zde hřiště, kde první jamka začíná ve vesnici a zbytek jamek je v nádherném prostředí Ashdown Forest. Toto golfové hřiště patří k jednim z nejkrásnějších golfových hřišť na jihovýchodě Anglie. Medvídek Pů Autorem Medvídka Pů je pan Alan Alexander Milne, který se narodil roku 1882 v Londýně. První publikace o Medvídkovi Pů byla vydána roku 1926 a ilustrována byla panem. E.H.Shepardem. Anglický název je Winnie-the-Pooh a vznikl díky městu Winnipeg, odkud byl medvídek převezen kanadským vojákem do Londýnské ZOO. V příbězích žije Medvídek Pů v lese, který se jmenuje Pooh forest. A více než sto míst v Pooh forest, které jsou popsány, jsou téměř identické s místy v Ashdown forest. Také díky tomu se spousta míst v Ashdown forest přejmenovala podle míst, které jsou v příbězích Medvídka Pů.    

Želva nebo gepard?

† 25. 06. 2010 | kód autora: rUT
Želva nebo gepard? Už jsem před pár dny napsal článek o cestování a o cestovatelích. Tady tento článek se bude spíše týkat dopravních prostředků a mého osobního pohledu na dopravní prostředky. Nebudu vás zatěžovat tím, že na delší cesty je lepší letadlo než tramvaj, to ví každý i beze mě. Měl jsem tu čest cestovat mnoha rozličnými dopravními prostředky, od automobilu přes trajekty až po letadla. Čím se mi jelo nejlépe?

Politik jako politik?

† 25. 06. 2010 | kód autora: rUT
Politik jako politik? Tak jsem včera zabrousil na jeden server známého českého deníku a nestačil jsem se divit tomu, co jsem tam uviděl za fotografie. Fotografie jsou z předvolební tour našeho bradavičnatého politika pana Paroubka, který nemá rád nic, co je jen trochu alternativní. Nemyslím tím jen CzechTek...ale je to asi nejznámější případ jeho totalitního smýšlení. Teď něco málo k těm fotografiím. Lidé, kteří si přišli poslechnout pana Paroubka nebo spíš dostat něco zadarmo, bych zařadil do tří skupin. První skupina lidí jsou jeho voliči a obdivovatelé. Když jsem se díval na obličeje Paroubkových voličů, zjistil jsem, že ho volí jen jedna sociální supina. Já jsem tady tuto skupinu pojmenoval Tescáři. Jsou to lidé, kteří mají většinou jen jedno nudné zaměstnání po celý život, volné večery tráví před obrazovkami televizních příjimačů, kde na ně vykukuje nějaká postava z Rodinných pout či nějaké podobné slátaniny, která vznikla na Primě či Nově. No a víkendy tráví tím, že si obují boty značky Prestige, šustku a hurá na celej den na nákupy!!! To bude bomba víkend!!! Ať si každý tráví svůj volný čas po svém, Tescářům se taky nemusí líbit můj životní styl a je to jen věc názoru. Ale co mi vadí, že Tescáři jsou se vším stále nespokojeni a neustále na vše nadávají. Lidé mají právo nadávat, ale jen v případě, že bojují proti tomu, co se jim nelíbí. Ale oni nedělají nic proti tomu, co se jim nelíbí. Oni si mezi sebou ponadávají a tímto hasne. No a já mám pana Paroubka zařazeného do stejné skupiny jako jsou Tescáři. A nejhorší na tom je, že taková skupina brzdí mentální vývoj českého národa a ještě k tomu všemu je tady tato skupina bohužel dost početná. Prosím, nepleťte si Tescáře s Templáři, mohli by jste urazit pana Landu...Jinak na předvolebním mýtinku vystupvali hvězdy známé po celém světě díky jejich umění. Byl to Pavel Vítek a Kateřina Brožová. Jsou asi idoly Tescářů, jinak si to nedokáži vysvětlit. Druhou skupinou lidí byli tzv. příjemci. Těm je hned ze začátku jasné, že volit nepůjdou, ale když dostanou zadarmo propagační předměty, proč by kvůli tomu nezmokli. Jinak ale charakteristické rysy této skupiny jsou víceméně shodné se skupinou Tescářů. Skupinu, kterou já nejvíc obdivuji nazývám skupina inteligentních. Tato skupina je Tescáři nazývána narkomani. Stačí mít delší vlasy, batikované triko a hned jste ve škatulce. Tato skupina sice nebyla na předvolebním mýtinku početná, na fotografiích jsem viděl pouze dva kluky, ale klobouk dolů před jejich odvahou. Přijít na mýtink pořádaný sádlovitým bradavičnatým diktátorem s cedulí na hrudi a s nápisem Plnou ParouBack je fakt odvaha!!! Bych se bál, že na mě povolá armádu. Jinak tyto fotky můžete najít na webu časopisu Reflex. Podle mého názoru je úplně rozdílným politikem pan Kocáb. Kandiduje za SZ do senátu, ale spoustě lidem se to nelíbí. Lidé hlásají názor, že tam nějaký rocker nemá co dělat. Ale to je chyba!!! Protože pan Kocáb byl politicky činný během komunistického režimu a podporoval vznik demokratické republiky, což mu muselo dát zákonitě nějaké politické zkušenosti a přehled. Je to úplně jinačí případ, než pan Jandák nebo pan Janda z Olympicu. Tito lidé nikdy neměli mnoho společného s politickým životem, ale když poznali, že se pro ně kolotoč showbyznysu pomalu dotáčí, chtěli si najít nějaké teplé místečko na důchod. Určitě měli své vlastní politické názory, ale ty má každý. Pan Jandák se stal ministrem kultury, pan Janda naštěstí neuspěl. A podle mého by bylo nefér vůči panu Kocábovi, kdyby ho někdo odsuzoval za to, že se chce stát senátorem, jelikož jako jedna z mála hvězd českého showbyznysu byl politicky činným a má zdravé názory. Nemá sice ucelené názory, co se týče jaderné energie, ale na takové složité téma, jakým jaderná energie je každý potřebuje čas. A já jsem pana Kocába zařadil do skupiny inteligntních.

The Grudge

† 25. 06. 2010 | kód autora: rUT
The Grudge(Nenavist) Po zhlednuti tohoto japonskeho hororu musim zvolat, viva la Japanese!!! Uz jsem mel tu moznost videt par japonskych hororu, takze si dovolim tvrdit, ze Japonci jsou mistri hororu. At co se tyce postav, kamery, zvuku a atmosfery. Nejsem zadnym milovnikem tzv. krvaku a proto mi Japonci sedi, protoze oni sazi hlavne na atmosferu. Krve muze teci kolik chce, ale to me nevystrasi. Samozrejme existuje i par japonskych krvavych hororu, ale Nenavist takova neni. Pribeh se toci kolem jednoho domu v Tokiu, ve kterem se odehrala rodinna tragedie. Vse zacina v jednom apartmanu, kde se manzelka probouzi a vidi sveho manzela, jak stoji na balkone. Pta se ho, co tak brzo vstava, ale zdeseny a pobledly manzel neodpovida. Jedine, na co se zmuze, je skok z balkonu dolu. Potom nas pribeh zavede do domu, kde zije starsi pani s jejim synem a snachou. Pani trpi demenci, tak pres den o ni musi pecovat pecovatelky z jedne agentury. Jsou to prevazne studentky a osetrovatelkou v dome je mlada divenka Yoko. Kazdy den se stara o pani, uklizi atd. Jeden den zaslechla nejaky zvuk na pude a sla se tam podivat. Vesla na pudu a uz se nevratila... Mlady par z USA zijici v Tokiu muzeme povazovat za hlavni hrdiny. Slecna pracuje ve stejne agenture jako Yoko a samozrejme Yoko neprisla do prace, tak je slecna z Ameriky poslana do stejneho domu. Take zaslechla v dome take nejaky selest na pude, tak se tam sla podivat. Vchod na pudu je oblepen izolepou a vse pusobi vic nez podivne. Na pude objevi maleho chlapce, ktery je velice zvlastni. Jako vse v tomto snimku. Cela zdesena vola do agentury, synovi od dementni maminky atd. Nikdo to nezveda... Pribeh se odehrava v ruznych casovych smyckach a postupne prichazite na to, jaky vyznam ma ktera postava ve filmu a proc se deje to, co se deje. Pribeh je velice zajimave poskladan, takze budete muset i premyslet o ruznych spojitostech. Husi kuzi budete mit po celou dobu, to vam slibuji. Nenavist byla natocena stejnymi tvurci jako Kruh, reziser a scenarista je mistr Shimizu Takashi. Sam Raimi, reziser Spidermana, napsal o tomto filmu, ze to je jeden z nejdesivejsich filmu, ktere kdy videl. To je pocta. A me nezbyva nic jineho nez souhlasit a doporucit kazdemu milovnikovi psychologickych hororu.

PC World

† 25. 06. 2010 | kód autora: rUT
PC World Experience Ziji uz nejakym mesicem v Anglii a zijeme s bandou lidi na baraku. Celkem v pohode skupinka lidi musim dodat...No a kamarad si koupil v PC Worldu notebook, Acer to byl, vic vam o technickych detailech nereknu, nejsem IT. Vsem zvidavym technofilum se omlouvam, ale technicke detaily nejsou dulezite. Mel ho tri tydny a pak ho znenadani schrstla sprska chladiveho zlataveho moku. Sprska byla samozrejme zpusobena mou neposednou rukou, ktera se chovala jak podzimni listi na ctyrproude dalnici. Diky memu vykonu jsem musel celou vzniklou situaci zacit resit, tak jsme se hned na druhy den vydali s ubohym majitelem PC do obchodu, kde byl pivni pocitac zakoupen. Ujal jsem se ulohy neboheho zakaznika, kteremu nejde uz po trech tydnech pocitac, nicmene jsem se choval uctive, jelikoz jsem vedel, ze vada byla nekde jinde. Vina visela z meho tela jak stary uz pavucinami omsely brectan. Technik zkousel pocitac nastartovat, zbezne prohledl baterii a rekl, ze tady ten pocitac je definitivne ztracen. Ale zaskocila me informace, ze si mame jit vybrat jiny notebook. Byl nam pridelen pan prodavac, takovy maly ovalny clovicek s hlavu mastnou jak ctyri detske HappyMealy. Divali jsme se po pocitacich a po par konverzacich s prodavacem, kteremu z neznameho duvodu uvizl jeho prst v uchu jsme se shodli na tom, ze bychom chteli uplne stejny pocitac. Tak se uctivy pan prodavac podival do jeho pocitace a zjistil, ze posledni a stejny notebook maji v Tunbridge Wells, mestecku 20 mil vzdaleneho. Olejnaty prodavac nam nabidl, ze te n notebook objedna a ze nam zavola, az jim dojde notebook. Po predani telefonich cisel jsme s radosti odchazely pryc, i kdyz po podani ruky nasemu prodavaci jsme se modlili, aby jsme ho uz napotkali. Ma ruka byla po kontaktu s jeho rukou na tom stejne, jako dva roky nalozena makrela. Tyden jsme s kamaradem cekali, az nam nekdo nemastny neslany zavola z PC World. Nic se nedelo, tak jsme zavolal do prodejny. Osobe na druhe strane telefonu jsem rekl me jmeno, popsal jsem mu situaci a cekal jsem, co z toho vzejde. Po pracnem a vysilovnem hledani v prodavacove PC mi bylo sdeleno, ze notebook neprisel a ze uz neni. Tak at si prijdeme vybrat nejaky jiny. PC World je velka a rozlehla sit a nam nezbylo nic jineho, nez si zvyknout na zakony, ktere pri kontaktu se zakaznikem funguji. Prijeli jsme tam na druhy den a prodavac rikal, ze si mame vybrat nejaky jiny. Po deseti minutach vyhledavani zdatneho nastupce predchoziho PC za nami pribehl prodavac, ze si mame pockat, ze mozna prijde nejaka dodavka a mohl by tam MOZNA byt ten stejny notebook a at se stavime po vikendu. Tak jsme plni ocekavani odchazeli pryc a uzili jsme si nasledujiciho vikendu. Po bujarem vikendu jsme prijeli do PC Worldu a ptali se hned na prepazce, jestli ho maji. Pan ze prepazkou se jmenem David nam rekl, ze nic nemaji a at si vybereme jinaci. S kamaradem jsme se shodli na tom, ze uz nebudeme mit silu resit nejake dohody s prodavaci a ze si definitivne vybereme novy. Prisli jsme k notebookum a hned na samem zacatku byl vystaven typ, ktery jsme shaneli. No, nemohli jsme verit vlastnim ocim. Urychlene jsme si odchytly prvniho prochazejiciho prodavace a rekli jsme mu, ze chceme tady ten notebook. Prodavac byl nastesti nekdo jiny nez omastek sadla a potu, celkem prijemny postarsi pan, ktery vypadal, ze je trochu znuden zivotem, ale jeho stereotyp byl zastinen cirou pozitivni energii. Podival se do PC a zjistil, ze je to posledni notebook. Rekl nam, ze neni problem si vzit vystaveny notebook. Jen, ze tam bude muset odinstalovat firemni software a ze to vezme tak patnact minut. Rekli jsme, ze to neni problem s vidinou noveho, ale uplne stejneho PC. Po deseti minutach jsme videli prichazet omastka za nasim novym prodavacem a zacali se bavit naseho touzeneho milacka. Po parminutach upocene konverzace odesli spolu do skladu a po chvili se stastnym vyrazem ve tvari se vraceli s notebookem, ktery byl jeste zabaleny. Sice dvakrat se divali, jestli ho nemaj, a pokazde rekli, ze ne, ale nam uz to bylo jedno. Meli jsme uplne zabalenej notebook, na ktery nechytala zadna upocena pracka. Pak jsme si sel vitezoslavne pro novou uctenku a nejaka cinska divenka se zajecim oblicejem me zacala vyslychat, co se stalo s tim predchozim notebookem. UZ temer znuden a znechucen jsem ji vysvetlil, ze jeji uloha je vytisknout uctenku a ja, abych zmizel. Nechtel jsem byt tak hnusny vuci prodavacum, ale po mesicnim prehazovani me osoby jako horke brambory nemam silu byt uctivy vuci zminenemu osazenstvu.

Mechanicky pomeranc

† 25. 06. 2010 | kód autora: rUT
  Mechanicky pomeranc (Clockwork Orange) Dnes jsem se dival na film rezisera nesouciho jmeno Stanley Kubrick´s s nazvem Mechanicky pomeranc. Na film jsem se dival s anglickym znenim a s anglickymi titulky. Od prvnich minut jsem tusil, ze tento snimek bude tezko zaraditelny. Zvlastni lide, zvlastni prostredi, zvlastni obleceni. Vse, na co me oko pohledlo ve me vyvolavalo udiv a spousty otazek, Co je to za divny mlecny bar? Kdo jsou ti lide, co tento bar navstevuji? Az kdyz se Alex (jmeno hlavni postavy) vyda s jeho kumpany do ulic mesta (zmlatit nejake ty ozralce) ci na venkovska luxusni sidla (znasilnit nejake ty zeny a zmlatit jejich manzele) jsem zjistil, ze ti kluci se vyzivaji v nasili a lidskem utrpeni. Uz mi vubec ty jejich kostymy neprisli divne, protoze jsem vedel, co se skryva pod nimi. Pri poslednim prepadeni se kumpani na Alexe vykaslou, porezou mu oblicej a nechaji ho lezet na miste cinu. Policie ho nachazi pred domem a zena, kterou umlatil jejim keramickym penisem pozdeji v nemocnici umira, tak se stava s Alexe vrah. A timto teprve zacina... Po par dnech si ho ve vezeni vyhledl ministr vnitra a Alex se mu jevil jako dobry pokusny kralik pro vedecke ucely. Vedecke ucely? Ano, anglicka vlada mela v 60. az 70. letech minuleho stoleti vizi, ze by mela pomoci drog a vymazani mozku prevychovavat vezne. Zmenit jejich JA. Duvod byl jediny, preplnene veznice. Alex se pod vlivem drog a se svorkami v ocich, aby neusnul dival po cele dny na filmy se znasilnenimi a vrazdami, jako bonus mu pridali zaznamy z koncentracnich taboru a doprovodnou hudbu jeho oblibeneho ci spise zboznovaneho Beethowena. Po uspesnem absolvovani lecby ho propousti, prichazi domu a zjisti, ze jeho rodice pronajali jeho pokoj cizimu klukovi a bylo mu jasne, ze uz s nim nepocitaji. Chtel noveho najemnika uhodit, ale nemohl, jelikoz se mu udelalo spatne a malem se pozvracel. Bravo!!! Lecba funguje, pri naznaku nasili se dela Alexovi spatne. Timhletim vse zle pro Alexe zacina... Potkava ozralu, ktereho kdysi davno skopal a ozralcovi podmostni kamaradi se pousti do Alexe. Prichazi zachrana. Policie. Ale policiste jsou byvali kamaradi z Alexova gangu a jedou si s nim pohrat do lesa. Alex v noci zvoni na dvere domu, kde kdysi znasilnil zenu a jejiho manzela zmlatil. Odvaha? Ne, tomu se rika nouze. Je vpusten a to bylo osudove. Manzelka zemrela, tak se chce manzel samozrejme pomstit. Alex se ocita v uzavrenem pokoji a stale z reproduktoru hraje Beethowen, coz ho donuti po par sekundach skocit z okna. Konec je takovy trochu happy end, ale to si Malcolm McDowell za svuj vykon vice nez zaslouzi. Film byl ve Velke Britanii po radu let zakazan, jelikoz se dotykal ozehavych temat. Jeden politik se snazil toto vymazavani mozku skutecne prosadit, ale nastesti pro Brity nebyla jeho strana zvolena.

Cestou necestou

† 25. 06. 2010 | kód autora: rUT
Cesta, cil na dosah Lidi cestuji po svete uz od nepameti. Ale lide drive cestovat museli, cestovali za potravou, za lepsim zivotem, za svymi sny...dnes take spousta lidi cestuje kvuli stejnym vecem jak nasi opici predkove. Ale existuje i skupina lidi, pro ktere je cestovani zabavou. Zabavou je mysleno poznavani novych zemi , lidi a rozdilne mentality. Myslim si, ze to je jeden z nejlepsich druhu zabavy, jaky existuje. Uz jen kvuli tomu pocitu se po procenem mesici v rovnikove Africe tesite domu do CR na vanu a postel. Na jidlo by jste se take urcite tesili, jen po mesici v Africe by jste si asi meli trochu hlidat podrazdeny zaludek. Myslim si, ze po hovezim gulasi by byl vas zaludek stejne podrazdeny jako cerna mamba, kterou vase bila tlapa vyrusila ze sneni o nadchazejicm veceru, kdy ji zase nikdo dobre neuvidi pri hledani nejakeho zakusku. Jsou podle meho nazoru dva druhy cestovatelu. Prvni skupinou jsou lide, kteri jsou na cestach pod kulometem geografickych a historickych informacnich smrstich pruvodkyne, ktera je strasne moc chytra a zcestovala, protoze do Italie jezdi na stejne misto 20 let 6 mesicu v roce. Taky kdyz jsem byval maly, byval jsem ucastnikem zajezdu kazde prazdniny. Snad pri me ctvrte ceste po stejne dalnici do Italie uz jsem znal kazdou benzinku, kazdy most ci tunel. A byla to nuda. Jediny adrenalin jsem mel z pani pruvodkyne, kdyz jsem se ji pokazde zeptal, kdy zastavime, protoze se mi chtelo na zachod. Odpoved nevim ve me vyvolavala pocit radosti z toho, ze se nebudu pri ceste nudit, jelikoz me ocekaval zapas bud s mojim mechyrem nebo sebevedomim. Stejne me pokazde zachranil pan ridic, ktery mel chut na parek a kafe, nebo na parek s kafem a s cigarem. Pri techto zajezdech jsem neco poznal z cizich zemi, jak vypadaji benzinky, jaky jazyk pouzivaji na dopravnich znackach ci jak vypada architektura naseho apartmanu. Co se tyce lidi, vsichni dospeli urcite vypadali stejne jako kolegove moji maminky z prace ci moji spoluzaci ze zakladni skoly, takze jsem vlastne na nich nemel co zkoumat. Kdybych uz v te dobe kouril THC, urcite by mi ti lide prisli zajimavejsi a i zabavnejsi. To jsem si musel nechat na jindy... Malem jsem zapomnel na tu druhou skupinu. Ja je nazyvam tzv. ortodoxni cestovatele. Pres cestovni kancelar resi maximalne listky ci letenky a nic vic. Uz pri nasedani do letadla na Ruzynskem letisti je ceka zvlastni pocit dobrodruzstvi a vzruseni, zda-li na letisti v Buenos Aires bude nekdo, kdo mi poradi, jak se dostat tam a tam. A co kdyz tam nikdo nebude? Pani pruvodkyni nemam, co by vlastne tady delala, ta je ted prece v Italii. Hned po priletu budete muset nasat atmosferu dane destinace, aby jste vedeli, kam pokracovat. Kdyz jedete Karosou s CK, nemusite nasavat atmosferu te zeme, protoze tam budete dovedeni doslova za rucicku jako male dite. A ani by jste vlastne nemeli sanci nasat atmosferu pres tezkopadny oder vonavky Pour De Homohumus.Taky jsem cestoval s mim otcem a bratrem na vlastni pest. Jen mi, automobil a hlavy plne ocekavanych zazitku. Byly to cesty jen do Chorvatska, zadna Argentina, ale i tak o pul desate vecer po 15-ti hodinach cestyzazvonit u nejakych chorvatskych duchodcu a licitovat s nemi o cene bylo nesmirne vzrusujici. A pak rano se probudit a rict si, ja mam babicku a dedu z Chorvatska, citil jsem se tak exoticky. Ale vzapeti jsem o meho dedouska a babinku prisel, jelikoz si za sve sluzby chteli nechat platit moc marek. A celou dobu dovolene jsem se tesil, kdy zas prijde nekdo novy, exoticky. Jo, na hotelu taky bydlite s cizici, ale je to neosobni. Neodsuzuji skupinu tech nebo onech cestovatelu, spis pisi jen me dojmy, ktere ve me zakorenili uz v ranych detskych letech. Ale i po cestovani do Italie jsem se tesil domu, protoze jsem vedel, ze je na me, kdy si pujdu odskocit.

Hnev

† 25. 06. 2010 | kód autora: rUT
HNEV Kdy ma clovek hnev? Kazde rano, kdy vstava? Pokazde, kdyz jeho oblibeny fotbalovy klub prohraje? Omlouvam se vsem lenochum a fotbalovym fandum, ale nejvetsi hnev mam ja, kdyz dve hodiny pisi, chci to ulozit na muj blog a pak zjistim, ze mi vyprsel cas prihlaseni a vse je ztraceno. Doopravdy se citim jak to zvire s rohy na hlave v Pamplone, kde je vse kolem pokryto krvi, tedy cervenou barvou. Nebo jako zahradnik, ktery poseka travu a za dva tydny prijede na tu stejnou zahradu a zjisti, ze trava zase vyrostla. Zivot je hold boj mili pisalkove a zahradnici. Chtel jsem byt plodny, kdyz jsem tady novorozene, ale plodnost neni vse. Trpelivost je vse.

Kam s tim?

† 25. 06. 2010 | kód autora: rUT
Sex, realita a sny Kazdy ho zname. Obcas je to nas nejlepsi kamarad, nekdy se z neho vyklube ten nejpodlejsi a nejspinavejsi nepritel, ale nejhur jsou na tom lide, pro ktere je sex jen snem. Sny jsou hezke, sny muzou byt dokonale, sny jsou vzrusujici, ale chyba je, kdyz si sny snazime spojovat s realitou. To se potom z nasi reality snazime udelat neco, co je v danem okamziku temer nemozne. A slovo temer je velice dulezite, protoze vzdy se par stastlivcu najde. Taky jsem snil o jedne divence, neni se cemu divit, protoze jsem jeste k tomu vsemu extremni platonik. A nechci, aby jste me litovali, ale kombinace snar plus platonik by mohla byt pro ty mene odolne povahy primo sebevrazednou kombinaci. Zil jsem v platonii dva roky a strasne se mi to obdobi libilo. Jelikoz kdyz snite, tak si sny utvarite k vasemu dokonalemu pohledu a nidko jiny se nemuze do vasich snu nabourat. Jedine kdyz spite a nekdo vas probudi...Ale kdyz dokazete snit behem prochazky v parku nebo pri prechazeni 5-ti proude dalnice, tak uz vas nic nevyvede z miry. Kam jsem se zatoulal, tam byla se mnou i Tereza, sice ji nikdo nevidel, ale memu sebevedomi stacilo, ze je v mych myslenkach. Nastesti jsem skromny clovek, tak mi stacil partnersky vztah s mymi sny. Behem tohoto partnerskeho vztahu, urcite nejsem jediny, kdo mel podobny vztah, jsem s Terezou jezdil na dovolene, lyzovali jsme, bydleli jsme spolu, nakupovali, ale nikdy jsme se nepohadali, coz je nejvetsi vyhoda partnerskeho vztahu s vlastnim snem. Mozna vas ted napadla otazka: Kdopak je ta Tereza? Videl ji vubec nekdy? Mluvil s ni nekdy? Muzu jen odpovedet, ano ano ano. Poprve jsem ji videl zpivat v kostele zrovna v den, kdy se hlavne spouste detem splni sny a pod stromeckem nasli to, co pred mesicem napsali s pomoci rodicu na papir. Ahhh deti prominou, na dopisni papir urceny Jeziskovi. Stala tam, kolem jejiho tela zarila nadpozemska aura, Kristova cistota sla najit na kazdem milimetru jejiho dokonaleho, byt mladeho tela. Zpivala tam s detmi a me oci vedeli, ze si maji tento nadpozemsky krasny vyjev prohlednout a poslat to do me platonicke ustredny k rozboru a zapamatovani vsech potrebnych detailu a udaju dulezitych ke spravnemu fungovani platonickeho vztahu. A ja jsem mohl podekovat Jeziskovi za nadherny darek, dostal jsem novou partnerku do mych myslenek!!!!!! Kdyz se stane platonie skutecnosti a realitou, vzdy je to spatne. A velmi spatne. Protoze at udelate cokoliv, stejne na vas ceka rozchod s platonii a ceka na vas zavazek s realitou. Zavazek s realitou? A realita je mnohem mnohem hur ovladatelna nez platonie. Ja jsem byl svym vlastnim panem v platonickem vztahu, ale realita je ovlivnitelna faktory, ktere clovek nedokaze ovlivnit. Ma platonie se zmenila v realitu rok a pul po te, co jsem spatril Terezku v kostele. Rok a pul!!!! Tak dlouho jsem byl stastny!!!! Poprve jsem mel moznost mluvit s partnerkou z mych myslenek, kdyz jsem ji potkal na miste take svatem, ale ne tolik uniformnim. A komunikace nebyla nikdy problemem, se kterym bych musel navstevovat psychologa, tak jsem se s Terezkou bavil naprosto prirozenym zpusobem a ani jednou jsem ji nedal sanci, aby poznala, ze uz jsem byl s ni nekolikrat na dovolene a ze uz s ni mam i deti. Bylo pro me velice zajimave, jak kousicky puzzle z platonie zapadali s kousicky z reality. Bylo to stejne uzasne pro me, jak pro astrologa pozorovat Velky tresk. Nebudu vam nic nalhavat, jsem clovek. Jsem pozemska bytost. Tim chci jen rici, ze jsem neodolal jejimu kouzlu a celou noc jsme stravili palenim kalorii ve prospech nas obou. Bylo to krasne, bylo to uzasne, vzdyt jsem byl v posteli s nekym, o kom jsem jen snil. Naplnovalo me to takovou silou a radosti, az jsem mel tisic chuti vzbudit vsechny ostatni, kteri to nesmeli vedet a zakricet jim do ucha, uz je to tady, uz je to tady!!!!!! Cas je panem nas vsech a prislo rano. Rano plne dojmu, rano plne smutku, protoze jsem odjizdel na dlouho pryc. A jeste k tomu daleko. Reci jsou silne, sliby jsou slabe jak prvni panenska pavoukova pavucina. Mesic jsem byl stastny diky realite, pak se v realite stalo neco, co clovek nedokaze ovlivnit, jak jsem psal uz drive. Terezka se na me vykaslala, tak jsem prisel o partnerku jak v realnem zivote, tak v zivote mych snu, protoze uz se nemuze objevit v mych snech, protoze by tam pusobila jen bolest. Ale vim, ze priste udelam stejnou chybu, ze zase povolim me pristi partnerce z meho mozku skok do reality, aby mi ten zivot udelala zajimavejsim. Jestli stastnejsim nebo smutnejsim...to ja neovlivnim.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.